Stanovisko České lékárnické komory k návrhu regulace sítě lékáren

Česká lékárnická komora se už dlouhou dobu snaží zajistit, aby byla lékárenská péče dostupná, a také se snaží o stabilizaci sítě lékáren v České republice. Zavazují ji k tomu opakovaná usnesení Sjezdu delegátů, nejvyššího orgánu České lékárnické komory. Pozměňovací návrh č. 6556 ke sněmovnímu tisku č. 798 (novela zákona o zdravotních službách) by mohl být prvním krokem k naplnění těchto usnesení sjezdů ČLnK.

Veřejný diskurz reflektuje pochybnosti ohledně relevance demografických a geografických parametrů v kontextu volného trhu a evropské legislativy. Klíčové je uvědomit si, že v České republice trh s lékárenskými službami v pravém slova smyslu nefunguje. Lékárenství spadá pod zdravotnictví, a charakter poskytování lékárenské péče je z podstaty regulován rozsáhlou legislativou jako veřejná služba. Zatímco vstupy lékáren zůstávají neregulované, stát významně ovlivňuje příjmy provozovatelů lékáren, a to prostřednictvím regulace nakládání s léčivy, regulace cen, úhrad a maximálních obchodních marží, jež platí pro lékárny i distribuci. Zavedená pravidla, včetně způsobu odměňování lékárenských služeb, vedou ke koncentraci lékáren v atraktivních oblastech, zejména ve velkých městech, a jejich snižování v okrajových regionech. Výsledkem je kromě koncentrace značné části péče v rukou omezeného počtu poskytovatelů také postupné zhoršování dostupnosti komplexní lékárenské péče pro pacienty, omezování některých služeb a provozní doby. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) se do tohoto vývoje v podstatě nijak nezapojil. Důsledky jeho nečinnosti jsou patrné již nyní v oblasti distribuce léčiv, kde po letech pasivity musel Úřad ve svém sektorovém šetření sám konstatovat oligopol ve velkodistribuci. Vzniku tohoto stavu nikdy nebránil, a dle dostupných informací se o to ani nesnažil. Obdobný proces koncentrace probíhá i u poskytovatelů lékárenské péče, přičemž dva největší subjekty v současnosti podle vlastních veřejných vyjádření kontrolují 60 % trhu, a jejich dominance nadále narůstá. To samo o sobě signalizuje vadné nastavení, úplnou ignoraci a podceňování situace ze strany ÚOHS. Postoj České lékárnické komory (ČLnK) vyjadřující shodu s evropským právem podporuje i usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 17. prosince 2010 – Polisseni v. Azienda Sanitaria Locale n° 14 VCO a Giuliano ve věci C‑217/09, v němž se mimo jiné konstatuje:
 

1 Článek 49 SFEU se musí interpretovat tak, že v principu nevylučuje tuzemskou právní normu, jakou zkoumáme v prvotním sporu. Tato norma omezuje zakládání lékáren. Současně uvádí, že v určitém lékárenském regionu smí být v podstatě jedna lékárna na 4000 nebo 5000 obyvatel. Dále stanoví, že každá lékárna musí udržovat minimální vzdálenost, zpravidla 200 metrů, od již fungujících lékáren.

2. Článek 49 SFEU však takovou národní regulaci zakazuje, jestliže stanovená kritéria 4 000 či 5 000 obyvatel a 200 metrů ve všech geografických oblastech se specifickými demografickými charakteristikami brání vzniku dostatečného počtu lékáren, jež by zajistily adekvátní lékárenskou péči; ověření této skutečnosti spadá do kompetence vnitrostátního soudního orgánu.
 

K tomu je zapotřebí zdůraznit, že Česká republika disponuje adekvátně rozvětvenou sítí lékáren. Zavedení demografických a geografických kritérií nikterak neblokuje vznik dostatečného počtu lékáren, které budou schopny garantovat odpovídající lékárenskou péči. Spíše naopak, tento přístup umožní postupně optimalizovat koncentraci lékáren, přesunující těžiště z velkých měst směrem k menším obcím.

Samotný návrh neklade bariéry pro otevření lékárny v lokalitě, kde je reálně potřeba zlepšit dostupnost farmaceutické péče.  Současně nijak neovlivňuje počet ani dostupnost již existujících lékáren.  Srovnatelná pravidla fungují i v jiných státech Evropské unie.  Pro ilustraci, v Polsku jsou dokonce striktnější, neboť při jakékoli změně v provozu, jako je změna právní formy subjektu, se musí opětovně posuzovat dle nových pravidel.  Dále jsou tam zavedena pravidla pro vlastnictví lékáren, kde se reguluje procentuální zastoupení pro jednoho poskytovatele v daném vojvodství a také podíl lékárníka a třetí osoby ve společnosti, jež lékárnu provozuje.  Pozměňovací návrh poslance Jana Kuchaře je tedy značně liberálnější a zohledňuje stávající situaci sítě lékáren v České republice.

Naší prioritou je zachování kvalitní, odborné a lokálně dostupné péče nejen ve velkých městech, ale i v menších obcích a venkovských regionech, kde lékárny představují klíčovou součást zdravotnické infrastruktury.

Návrh nařízení nemá za cíl likvidaci konkurence, ale usiluje o ochranu férového prostředí na trhu. V takovém prostředí budou i malé lékárny schopny nadále působit. Zároveň se nová pracoviště budou otevírat tam, kde jsou opravdu potřeba, a kde je dostatek kvalifikovaných farmaceutů.

Kdyby se stabilizace nekonala, setrval by trend koncentrace lékáren, upřednostňujících ekonomicky prosperující lokality, na úkor menších sídel a venkovských oblastí. Takový vývoj by nevyhnutelně negativně ovlivnil dostupnost zdravotní péče. Regulace je tedy zásadní pro ochranu veřejných zájmů, což je podloženo příklady ze zemí, které již tato pravidla zavedly. Jsme pevně přesvědčeni, že pouze tímto způsobem lze zajistit, aby lékárenská péče byla pro všechny občany České republiky kvalitní, dosažitelná a férová.
 

Zdroj: https://lekarnici.cz/