Jakou roli hraje samoléčba v péči o naše zdraví?

Asi každý z nás se už setkal se situací, kdy si pomáhal sám s drobnými zdravotními obtížemi. Typicky to mohou být bolesti hlavy, trávicí potíže nebo běžné nachlazení. Jaká je skutečná podstata samoléčby a s jakými potenciálními nebezpečími je spojena? Jaká je úloha lékárníků v procesu samoléčby?
 

Samoléčba popisuje případ, kdy si jedinec dle vlastního úsudku a zaznamenaných symptomů zvolí způsob léčby bez předchozího kontaktu s lékařem. K tomuto účelu nejčastěji využívá léčivé přípravky dostupné bez lékařského předpisu nebo léky, které mu byly předepsány lékařem v minulosti.
 

Samoléčba má svou roli, jelikož dokáže přinést úlevu v krátkém čase, šetřit drahocenným časem a zmírnit tlak na zdravotnický systém. Nicméně, aby byla skutečně bezpečná a funkční, je stěžejní správně zhodnotit stav a orientovat se ve výběru vhodného léku a postupu léčby.
 

Proč je vhodné poradit se ohledně samoléčby v lékárně?

Základem svépomocné léčby jsou léčivé přípravky, které nevyžadují lékařský předpis. V dnešní době je možné je získat nejen v klasické lékárně, ale i na e-shopech s lékárenským sortimentem, případně u prodejců vyhrazených léčiv (například paracetamol, ibuprofen, levocetirizin, antacida). Avšak odborné rady, které jsou pro úspěšnou a bezpečnou samoléčbu nezbytné, jinde než v lékárně nenaleznete. Jedná se o rady ohledně správného užívání a kombinace léčiv, vhodných režimových opatření či upozornění na rizikové faktory, signalizující nutnost vyhledat lékařskou pomoc. Lékárny jsou nejlépe dostupným zdravotnickým zařízením, kde se o vaše zdraví starají vysokošolsky vzdělaní zdravotníci – farmaceuti a farmaceutičtí asistenti.
 

Lékárník, coby zdravotnický pracovník, disponuje rozsáhlými vědomostmi v oblasti farmakoterapie, a také rozličných patologických stavů lidského těla, což je dáno jeho vzděláním.  Na základě těchto znalostí je schopen vyhodnotit závažnost pacientova stavu, a to na základě popsaných symptomů. Poté, na základě osobní anamnézy (věk, chronická onemocnění, alergie, rizikové faktory jako těhotenství či kojení atd.), poskytne relevantní radu, zda je vhodné přistoupit k samoléčbě, anebo zda již pacient potřebuje lékařskou pomoc od lékaře nebo specialisty.
 

Farmaceut disponuje přístupem do lékového profilu pacienta, což mu umožňuje s využitím profesionálních kompetencí posoudit, jestli je navrhovaná samoléčba bezpečná a slučitelná s již aplikovanou medikací. Jeho odborné vzdělání je směrováno k hodnocení farmakoterapeutického postupu – nejen k selekci adekvátního přípravku, ale také k poučení pacienta o korektním a bezrizikovém užívání léčiv, stimulaci compliance a doporučení dalších regulačních opatření, jež mohou posílit efekt léčby. Právě schopnost identifikovat lékové interakce, stanovit adekvátní dávkování, duplicity, kontraindikace či nebezpečí pramenící ze specifických léčebných schémat dělá z farmaceuta nenahraditelného experta v této sféře.
 

Role farmaceutických asistentů v rámci samoléčby je taktéž klíčová. I když nedisponují tak obsáhlými pravomocemi jako farmaceuti (například nemohou expedovat léky na lékařský poukaz), disponují rozsáhlými znalostmi v oblasti volně prodejných léčiv, doplňků stravy a zdravotnických pomůcek. Dokážou, podobně jako farmaceuti, zhodnotit míru závažnosti symptomů a asistovat s výběrem nejvhodnějších přípravků přizpůsobených individuálním potřebám pacienta.
 

Jaké zdravotní komplikace lze řešit pomocí samoléčby?

V rámci samoléčby můžeme řešit méně závažné zdravotní potíže, jako jsou např.:

• mírná bolest hlavy – například při napětí, stresu nebo únavě, pokud nejsou přítomny jiné závažné příznaky;
   
• průjem nebo zácpa – při krátkodobých obtížích, pokud není přítomna horečka, silné bolesti břicha nebo krev ve stolici;
   
• pálení žáhy, nevolnosti – obvykle způsobené nesprávnou stravou, stresovými faktory nebo přejídáním;
   
• bolesti kloubů či zad – mírné bolesti po fyzické námaze nebo úrazu, pokud nejsou přítomny známky zánětu nebo vážného poranění;
   
• chřipka, nachlazení, zvýšená teplota – při běžném nachlazení, kdy teplota nepřesahuje 38 °C a není doprovázena těžkými příznaky;
   
• rýma – při akutním nachlazení bez závažných komplikací, například zánětu dutin;
   
• kašel – při nekomplikovaném suchém nebo produktivním kašli, který netrvá déle než týden;
   
• bolesti v krku – při běžné bolesti spojené s nachlazením, bez silného zarudnutí nebo bílých povlaků;
   
• alergie – při sezónních alergiích na pyl nebo prach, pokud nejsou přítomny závažné reakce;
   
• potíže s usínáním či nadměrnou mírou stresu - při krátkodobých stresových situacích, pokud nejsou přítomny jiné závažné psychologické příznaky.

Proč může být samoléčba bez odborné pomoci nebezpečná?

Ačkoliv je samoléčba nesmírně jednoduchým a snadno dosažitelným postupem, je nezbytné mít na paměti potenciální rizika a hrozby, jež s sebou nese.
 

Jedno z rizik tkví v zanedbání diagnostiky a terapie závažných onemocnění. Příznaky takových onemocnění totiž často bývají neurčité a na první pohled nenápadné. Nebezpečné se však ukazuje i samoléčení opakujících se (dlouhodobé potíže s trávením, silné, vracející se bolesti hlavy nebo kloubů, atd.) či vážných projevů bez určení příčiny (krev ve stolici, vysoké horečky nad 39°C, výrazné úbytky na váze v krátkém časovém úseku, atd.). Samoléčba bez konzultace s profesionálem může být riziková u dětí, v těhotenství nebo při kojení, stejně jako u seniorů a u lidí, kteří dlouhodobě užívají více léků.
 

Další otázkou, která se komplikuje u samoléčby, jsou potom samotné léky. Bez konzultace s odborníkem by si pacienti mohli neúmyslně podávat léčiva chybně, a tím pádem omezovat pozitivní působení terapie a zároveň zvětšovat nebezpečí vedlejších účinků či neúspěchu léčby. Mezi tyto lékové potíže (tedy takzvané drug-related problems) patří kupříkladu:

• duplicity (paracetamol současně ve více léčivých přípravcích),
   
• nevhodná dávka (příliš nízké/vysoké dávky analgetik při léčbě bolesti),
   
• nesprávný interval dávkování nebo délka léčby (např. užívání dekongestiv déle než 7 dní),
   
• lékové interakce (nevhodné kombinace bylinných přípravků obsahujících třezalku s ostatními léčivými přípravky),
   
• nesprávný způsob užívání lékových forem (rozkousání tablet s prodlouženým uvolňováním, neprotřepání suspenze před užitím),
   
• nesprávné uchovávání léčivých přípravků (nevhodné skladování čípků, uchovávání tablet mimo obal ve vlhkém prostředí).

Jak se tomu vyhnout a na co si dát pozor? Odpověď je prostá – navštívit pro radu nejbližší lékárnu. Jak farmaceuti, tak farmaceutičtí asistenti ochotně poradí, pomohou zhodnotit závažnost problémů a doporučí vhodnou léčbu na míru každému pacientovi, s ohledem na věk, užívané léky a konkrétní obtíže, tak aby samoléčba byla bezpečná a efektivní.
 

Zdroj: www.lekarnickekapky.cz (Autor: PharmDr. Lucie Malečová, Ústavní lékárna IKEM, Praha)